0. číslo 1. číslo 2. číslo 3. číslo 4. číslo 5. číslo

Logo setkání Logo setkání

Středa 18. srpna 2. číslo zdarma

Úvodník

Tak už máme první křest za sebou: Přijeli jsme, vybalili věci, večer mrzli na programu… Ale také jsme se potkali s druhými, zasmáli se, zazpívali se Střípky. Docela mě bolela kolena z dlažby náměstí. Tomu se říká “Úterní čerstvé zážitky.” Ta dnešní věta říká: “On Tě čeká.” On - Pán. Čeká v bazilice, u stolu na obědě, v práci týmu, v místních zvědavcích, v modlitbě i tehdy, když si jen tak se známými pokecám. Jedna věc je teorie, druhá život. Můžu dosvědčit, že jsem Pána potkal. Koukal na mě všude možně. Chvíli se usmíval, chvíli si pískal, chvíli trochu plakal. Už jdu, Pane…

Podpis otce Slávka



Vod zelené žáby obsah
Žabička

Zítra je očekávána frontální porucha, proto předpokládáme dlouhé čekání na jídlo ve frontě. Vítr Ducha Svatého bude vát více než 18 km/h a nejen do jižních směrů. Snad rozežene i oblačno v naší duši. Je možný další nával přeháněk radosti a veselí z krásných chvil. Pak nás čekají ojediněle bouře klidu. Stále jsou možné mlhy okolo nás. V noci se ochladí až k 11 stupňům, což se ke koupání nehodí, raději je jít po 22 hodině spát. Ve dne bude teplo, ale kávu si uvařte na vařiči. Pokud uvidíte slunce, užijte si ho, snad se povede, aby ho příští dny bylo víc. Zelená žába se vám opět přihlásí


PERLY-IČKY Z HORY obsah

Jak jíst paštiku
Jistě u sebe máte mnoho paštik. V přípravném týdnu se vyskytl případ, kdy mnozí netušili, jak by paštiku měli jíst. Náš reportér se tedy zeptal povolaných, tedy informačního týmu. Ten nám sdělil, že paštiku nejdříve slušně požádáme o otevření a poté do jejího obsahu vnoříme nůž a namažeme si ji na rohlík. Pokud nemáte rohlík, použijte chleba. Pokud nemáte nůž, musíte rohlík do paštiky namáčet !!!

Jak je také možno dát sám sebe.
Nejmenovaný člen tiskového týmu vzal výzvu Mons. Paďoura skutečně vážně. Při večerní adoraci obětoval Kristu sám sebe. Omylem totiž odevzdal místo papírku svou jmenovku.

Už se nám mozečky trochu zavařují.
Nejenom kněžím, informacím a režii se stávají přežblepty. Také skupinka stravování je už zmatena. Vymyslela totiž novou diecézi a to Hradecko - opavskou. Ani příbramské ulice nezůstali beze změny. A tak pokud vás někdo z jejich členů pošle do ulice Politických vítězů, nedivte se a buďte shovívaví.




„Zůstaňte takoví, jací jste!“ obsah

Zástupce přednosty okresního úřadu Milan Voříšek byl mile překvapen večerním programem. Vzkazuje nám: Přál bych si, aby Vám vydrželo nadšení, abyste zůstali takoví, jací jste a rozvíjeli to, co ve vás je. Zažil jsem jiná setkání dospělých, kde se každý chlubí tím, co je, co dokázal, co znamená, kde byl a nedokáže se bavit o jiných hodnotách. A na Vás je vidět disciplína, láska k sobě navzájem a také dnes neobvyklá jednotnost.


Od Plasticů k Panně Marii (miniportrét) obsah

Velkou zásluhu na tom, že se setkání v Příbrami podařilo uskutečnit, má také starosta města Josef Vacek. Je věřící a „starostuje“ přes všechna volební období (za KDU-ČSL) už od revoluce. Je ženatý, má dvě děti. Pochází z katolické rodiny, svou cestu k církvi si však našel až na prahu dospělosti. “Mohla za to známá skupina Plastic People of the Universe. Jejich zpívané pašije byly pro mě první srozumitelnou formou evangelia. Díky nim jsem začal hledat víc a našel jsem cestu nazpátek do církve.” Starosta je rozený Příbramák. “Věřím, že tady žijeme a pracujeme pod ochranou Panny Marie. Jsem velký mariánský ctitel. Mám mnoho nevěřících přátel a když zjistí, že věřím v Pannu Marii, většinou se mi smějí. Nicméně čím jsem starší, tím je má víra v  Marii hlubší.”


OBSAH:
Wtipy :-)
Upozornění
Vod zelené žáby
PERLY-IČKY Z HORY
Poutníci v maskáčích
„Zůstaňte takoví, jací jste!“
Mít pořádek ve svém životě
P. Mirek Šimáček a „jeho děti“
Sestry Vincentky ze Svaté Hory
Od Plasticů k Panně Marii (miniportrét)
“On Tě čeká, on Tě stvořil” - Z katecheze Mons. Hrdličky




“On Tě čeká, on Tě stvořil” obsah
Z katecheze Mons. Hrdličky


On Tě stvořil z lásky, On Tě stvořil pro lásku. On dává smysl Tvému životu.

Člověk si nemohl předplatit svůj život, jak bude vypadat, jaký bude. To vše dostal. Proto je nejlepší postoj přijmout se. Říci: “Pane, já jsem tu, já žiji, jsem originál stvořený k něčemu důležitému a velkému.”

Na Ježíši vidíme nedostižnou výzvu jak má vypadat lidství. Zahleďte se do Ježíše, abyste mohli rozvíjet v sobě obraz Boží. Bůh nevystupuje autoritativně, ale velmi osobně, taktně, trpělivě a důvěrně. Když navazuje kontakt s člověkem, má velký zájem na tom, aby se ptal. Bůh volá člověka jménem a říká “Pojď za mnou!”, ale hned také říká “Neboj se!” Všude tam, kde mu člověk odpoví “Ano, tady jsem” se začíná dít něco pozitivního pro svět.

Útěk před Bohem způsobuje vždycky něco nedobrého. Jonáš, člověk, který prchá před svým posláním, je zdrojem chaosu a nepokoje. Často máme sklon říkat “Můj život, to je moje věc. Já si ho zařídím, jak budu chtít”, nebo naopak můžeme zaujmout stanovisko: “Pane, můj život je tvůj dar, já ti ho svěřuji, dávám ti právo, abys mne vedl, svěřuji Ti režii svého života, protože sám si neumím vymyslet lepší scénář.”

Každý by měl ze svého života vytvořit umělecké dílo. Duch svatý chce učinit z každého člověka originál Božího obrazu. Jaký je rozdíl mezi originálem a kýčem? Originál je autentický a krásný, zatímco kýč je něco laciného, líbivého, nepůvodního, nepravdivého. I tak by mohl skončit člověk. Svět se nám snaží vnutit to, co lze získat lacino, snadno, bezbolestně a na čem vydělá. Křesťan vyniká v tom, že se nikdy nestane kýčem, ale že se neustále obrací k Duchu svatému a prosí ho: “Pomoz mi, abych ze svého života udělal něco pravdivého a krásného.” Je to boj, ale právě touto cestou se v nás rodí Boží obraz.



Mít pořádek ve svém životě obsah
Včera (17.8.) navštívil naše setkání pražský biskup Mons. Paďour a tak jsme mu položili několik otázek.

Mons. Paďour
Jaký je úkol dnešního křesťana?
Mladý člověk by se měl připravit na život a užít si život dokud může. Hoch se ptá: “Mistře, co mám dělat, abych vešel do života?” Ježíš mu řekl: “Zachovávej přikázání” - a to pořádně. Je třeba toto včas pochopit. Mít ve svém životě pořádek, protože ten osvobozuje. Mladý člověk potřebuje vědět, že Pán pořádek života zná a chrání a také, že Kristus je schopen dostat člověka i z největších malérů a spravit vše, co se v životě nepodaří, ať jsou to jakékoli pády nebo ztráty.

Někteří lidé říkají, že tato doba je pro mladého člověka těžká. Myslíte si to i Vy?
Každá doba má své těžkosti, ale v každé době jsme povoláni k životu. Někdo to má opravdu těžké a těmto lidem pak musíme pomáhat. Navíc člověk neví, kdy se v životě dostane do obtížné situace a sám bude pomoc potřebovat.



P. Mirek Šimáček a „jeho děti“ obsah


P. ŠimáčekP. Mirka Šimáčka mnozí z vás jistě znají, přesto se domníváme, že neuškodí Vám ho krátce představit. Je knězem již 23 let a nyní působí v Příchovicích, kde má na starosti tři farnosti a Centrum pro mládež. Navíc je zodpovědný za Sekci pro mládež ČBK, která organizuje toto setkání.

Životní povolání ke kněžství se mu vyjasnilo poprvé ve čtrnácti letech. Tatínek byl tehdy nevěřící, ale maminka, hluboce věřící žena, uměla svou víru předat. S tím, jaký je, jak ho Bůh stvořil, je spokojený a domnívá se, že každá povaha má své klady a zápory. “Jsem spíše výbušný typ - rychle vzplanu, mám hodně energie, ale vidím, že to vše se dá přeměnit k dobrému a může pomoci k organizaci setkání, jako je třeba toto. S povahou člověk musí bojovat a já s ní zápasím.”

Svůj vztah k mládeži považuje za velký dar od Boha. Doma v Chocni poznal silné a hluboké společenství, kde spolu hledali cesty, jak žít evangelium. Během studia bohosloví i jako kněz stále udržoval kontakty s mladými. To se ovšem státním úřadům nelíbilo, a tak byl nakonec za trest přeložen před 20 lety do Příchovic, aby nekazil mládež.

V roce 1990 na jednom mariánském poutním místě sepsal koncepci práce s mládeží. Text se dostal Božím řízením na biskupskou konferenci a byl schválen. Mirkovi byl svěřen úkol vytvořit Sekci pro mládež. Zpočátku nebylo až na jednu prázdnou místnost nic. “Velice nám pomohla Čenstochová v roce 1991. K organizování takovýchto setkání přispěla navíc i zkušenost z hor a z kostela, který se později začal naplňovat mladými.” V celém svém životě pociťuji věci, které mě přesahují, ale jsou zcela jistě Božím záměrem.



Sestry Vincentky ze Svaté Hory obsah


Během přípravného týdne k nám dolehla zpráva, že v jedné z budov komplexu Svaté Hory sídlí dvě vynikající kuchařky, které během celého setkání sytí hladové krky našeho vedení a významných hostů. Proto jsme se za nimi vydali.

Sestry Františka a Magdaléna ze Společenství dcer křesťanské lásky řádu Vincentek pocházejí ze Slovenska. Poslechly přání představené a přišly na Svatou Horu, kde žijí již třetím rokem. Zakladateli řádu Vincentek jsou kněz sv. Vincent, který žil v 17. století ve Francii a sv. Luisa. Tento řád je ve světě nejrozšířenějším (jen na Slovensku čítá více než 500 členů). Jejich posláním je sloužit těm nejchudším, o které nemá nikdo zájem, o bezdomovce, opuštěné děti a staré lidi.

“Trochu jsme zklamané, že nepřijede více mladých. Je to jistě velká událost pro celý národ.” Rády se zúčastní některých přednášek a mší svatých, pokud jim to povinnosti dovolí. Láká je setkání s mladými lidmi, které je obohacuje.

Na otázku proč se setkání koná právě na Svaté hoře, mají sestřičky poetickou odpověď: Domov jsou dlaně, na kterých smíš plakat. Svatá Hora představuje domov, kde srdcem je Panna Maria, která nám pomáhá vrátit se zpět do Otcova domu.

Mladým poutníkům sestry Vincentky přejí, aby měli chuť do života a odvahu překonávat každodenní těžkosti v zaměstnání i při studiu. Dlouho se také za naše setkání modlí a nabízejí domov každému, kdo se ocitl v nouzi.



Poutníci v maskáčích obsah
Student vojenské školy Jan Matůšů je jeden z těch, kteří v rámci vojenské služby přijali nabídku armády a církve a přijeli na Svatou horu. Zeptali jsme se ho:


Přijeli jste na setkání abyste pomáhali. Plynou z toho pro vás nějaké výhody?
Ne, zvýhodnění žádné. Každý sem přijel dobrovolně, sám se k tomu přihlásil s tím, že bude  nápomocen.

Jak jste se o této akci dozvěděli?
Třeba já jsem se to dozvěděl od bratrance a ostatní od kamarádů nebo přímo z kostela.

Jaký zde máte úkol?
Být k ruce zdejším pořadatelům, zajišťovat ostrahu přes noc a hlídat hlavně aparaturu u kostela. Ode dneška kontrolujeme ve dne i v noci parkoviště, máme službu ve stanovém táboře, pořádkovou hlídku ve městě v součinnosti s policií a snad i ostrahu na koupališti.

Jsou věřící i vaši nadřízení? Pokud ano, jaký je v tom rozdíl?
Rozdíl určitě je. Věřící velitel má jiný postoj k člověku. O tom by se dalo dlouho diskutovat.

Co od této akce očekáváš?
Asi dobrý pocit. Co jiného by se od toho dalo očekávat?

Nadporučík Svoboda patří k výsadkářům. Má na starosti skupinu vojáků, kteří rozbili tábor pod Svatou horou. Kdo se mohl do vašeho “svatohorského” tábora přihlásit?
Maximální počet vojáků byl stanoven na osmdesát a tolik jich také bylo přímo osloveno hlavním kaplanem armády ČR. Přijelo jich 59. Zbývající byli nemocní, nebo nemohli přijet ze služebních důvodů.

Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl být vojákem z povolání?
To je dlouhá cesta. Jsem ve službě armády už dvacet let. Můj otec byl pilot a já jsem také začínal u letectva. Tam jsem byl dvanáct let. Když zrušili letectvo, přešel jsem k brigádě rychlého nasazení, kde jsem dodnes.

Tomáš Holub je katolický kněz a hlavní kaplan armády ČR. Má na starosti kaplany, kteří jako on slouží v armádě. Jak vojáci přijímají vojáka – kaplana?
Ze začátku jich mnoho nevědělo, na co kaplan v armádě je. Postupně se učíme se k sobě přibližovat a rozhodně si nemohu stěžovat na nezájem.

Je pro věřící vojáky v armádě dobré zázemí?
Je stále lepší. Je důležité, aby se věřící vojně nevyhýbali a také tam jako věřící vystupovali.

Dostal jste se někdy do situace, kdy rozkaz odporoval vašemu přesvědčení?
Existuje dohoda mezi armádou a církví o tom, jak vojenští kaplani budou sloužit v armádě. Ta jednoznačně vymezuje pravomoci velitele. Ti to respektují.

Vzpomenete si na nějaký silný zážitek z Bosny, kde jste doprovázel českou jednotku?
Na jednom nedostupném tábořišti v horách se klukům moc stýskalo po českém chlebě. Měli jsme tam pouze takové ty bosenské veky. Proto tam každý den pekli vlastní chléb. Jednou tam přijel pan biskup Cikrle a oni pak byli hrdí na to, že od nich dostal pecen chleba, který tam sami upekli.





Wtipy :-) obsah

Plazí se dva indiáni po poušti. „Vystřel, třeba nás někdo uslyší.“ Plazí se dál a za chvíli mu znovu říká „Vystřel.“ Plazí se ještě hodinu a znovu opakuje : „Vystřel, teď už jsme daleko, někdo nás uslyší!“ „Nemohu, došly mi šípy.“

„Přineste mi párátko“ - žádá host číšníka. „Samozřejmě, jen okamžíček. Momentálně není žádné volné.“

„Maminko, mně je špatně.” „Vidíš, to máš z těch vašich her na Indiány. Pořád jenom lítáte …” ”Dneska jsme nelítali, maminko, dneska jsme kouřili dýmku míru.”




+ Honza, který to převedl do html:-)






Upozornění: Veškeré pravopisné a stylistické chyby byly učiněny za účelem prázdninového opakování českého jazyka.