Kronika - pátek 20. 8.

" Jak chcete, aby druzí jednali s vámi, tak jednejte i vy s nimi. " ( Lk, 6,31) Den zahájil slůvkem P. Josef Havelka. Následovala katecheze Mons. Lobkowicze o lásce, odpuštění a milosrdenství . Nesmíme zneužít svobody, kterou nám Bůh dal, nesmíme odmítnout život s Bohem. Buďme dokonalí, jako je dokonalý náš Otec. Režie nás opět obšťastnila scénkami na téma svatba, rodina, rozvod. Jemně se nás pan biskup snažil připravit ke kající pobožnosti, k vyjádření opravdové lítosti. Bez lítosti není odpuštění. Nakonec promluvil P. Vít o svátosti smíření ze své vlastní zkušenosti. Pro něj působí svátost smíření v lidském srdci zázrak. Důležitá je touha po setkání s Bohem, který touží po naší lítosti, chce nám odpustit. Každý, kdo jen trošku chtěl, mohl zakusit působení Ducha svatého v nás. Po kající kratičké pobožnosti následovalo zpytování svědomí. Máme využít tohoto setkání k vlastnímu obrácení, vidět právě tady a teď příležitost k zamyšlení se nad sebou samým. Pořadatelé se svými praporky uvedli kněze mezi věřící a ti na každého kajícníka zvlášť vkládali ruce a prosili Boha za toho konkrétního člověka, aby mu nic a nikdo nebránil v cestě za Bohem. K tomu jsme za doprovodu Střípků ( nad kterými všichni nepřestávají žasnout ) zpívali Pánu , že "den jak den chceme jít za Tebou, Pane náš..". Písní Přijď ó Pane přijď do našich srdcí jsme pozvali Pána mezi nás. Následovaly otázky k zamyšlení nad sebou samým, které předčítali dva mladí z nás. Co je to pro nás modlitba? Jaký mám vztah sám k sobě? Je mým vzorem Kristus? A co můj vztah k druhým? Otázky byly opravdu jasné a někdy i kruté. Uvědomili jsme si,že bez Boha sami nemáme šanci a tak v písni Srdce čisté stvoř mi Bože jsme požádali Boha o pomoc. Mons. František Lobkowicz ještě vyzval všechny mladé k využití možnosti svátosti smíření. Na všech lavečkách kolem baziliky zpovídali kněží a měli plné ruce práce. Mezitím se plac opět téměř vylidnil, hladové žaludky se ozývaly a bal čas oběda. Po něm mohl každý ihned využít doplněnou energii ke sportovnímu vyžití, nebo si zdřímnout a nebo adorovat před Nejsvětější svátostí a nebo si povídat s přáteli, bloumat mezi stánky, pracovat ve městě... Možnostem a fantazii se opět téměř žádné meze téměř nekladli.

Odpolední program byl taktéž pestrý. Připraveny byly tři křížové cesty. Té, co vedla městem se účastnil dokonce Mons. Lobkowicz. V úvodní scénce, kterou s velkým nasazením připravili liturgové, jsme mnozí mohli poznat sami sebe. Před Bohem dáváme přednost zábavě a všemu možnému i nemožnému, nikdy ale nedojdeme naplnění a trvalé radosti. Kristus na sebe vzal za nás kříž a my jdeme za Ním. Bereme na sebe každý den Jeho kříž a tak jsme se cestou v nesení tohoto symbolického kříže střídali.
Při čtyřech zastavení jsme si uvědomili v kratičkém rozjímání několik věcí, utrpení je pro člověka důležité, je třeba ho přijímat, lidská práce má velký smysl, v cestě životem se nabízí několik cest a my si musíme vybrat tu cestu správnou, cestu kříže, poslední zastavení bylo v kostele sv. Jakuba. Ježíše přibyli na kříž a my jsme se společně vraceli na Svatou horu. Tam se potkali i poutníci ostatních cest, jedni zasadili semínko na znamení přijetí kříže, cestou odhazovali své chyby v různých věcech. Všem to připadalo opravdu živé a velmi pravdivé. Teď začne mnoho mladých lidí nový život ve znamení kříže.

Ti, co neměli sil na křížovou pouť navštívili řeholní šou na místním plaveckém stadióně, kde řádové sestry připravily přehledné povídání o řeholích nejen svědectvím života, ale i lehce humornou formou. V některých sálech probíhalo představení různých hnutí a komunit. Velký ohlas sklidili zvláště kapucíni a hnutí Fokoláre. To vše ve svátek sv. Bernarada. Po jeho vzoru tito lidé zasvětili svůj život Pánu v jednotlivých kongregacích, komunitách a hnutích. Naše kulturní obzory se takto bohatě rozšířily. K 18 hod. se všichni sešli opět na Svaté hoře ke slavení mše svaté. Předcházel jí desátak růžence, kdy se každý uklidnil a připravil na mši svatou. zazněla Hosana a kolem padesáti kněží vystoupilo v průvodu na pódium. Mši tentokrát sloužil Mons. Dominik Duka a spolu s ním i Mons. Lobkowicz a Otčenášek. Budu velebit Tvé jméno, můj Bože , Králi. Tímto žalmem jsme vyzpívali Bohu svou touhu, mnoho z mladých zde opravdu zatoužilo po službě Bohu a bližnímu. Neustále nás k tomu vybízeli kněží, biskupové (Hrdlička, Paďour, Cikrle, Koukl, Graubner, Radkovský, Kajnek, Lobkowicz, Duka , Otčenášek) i hosté ve svých poutavých a zajímavých přednáškách (P. Zemek, Smahel, Čížkovský, Holík, Kodet,Kunetka, Řehák,..a mnoho jiných). Po mši svaté následovala rychlá a nebo žádná večeře, neboť v některých sálech a halách už ladili své nástroje skupiny, připravené na večerní koncert. Ulice stmívající se Příbrami se plnili spěchajícími a hledajícími skupinkami, které toužili slyšet své favority . A tak se k deváté hodině večer plnila hala plaveckého stadionu, kam Učedníci přišli se svými novými i staršími písněmi potěšit své příznivce. V prostorách divadla zazpívala Eva Henychová a z vedlejšího sálu se ozývali snad nejnadšenější nadšenci v rytmu rockové kapely Michael. Tam se hrálo, zpívalo a tančilo až do velmi pozdního pátku. Ti, kdo se odtud potom trousili do svých dřímajících škol, byli vskutku spokojení. Na plácku Svaté hory se sešli příznivci židovské hudby, kapela Ester zde zahrála pro tančící i poslouchající . Kromě těchto vystoupili na různých místech i samotní zpěváci a folkové i klasické a komorní skupiny ( K. Cvrk, sbor Camerata, P. Šimáček, Radovi, Částek, frýdecko- místecký Hrozen, Petrklíč, Tomáš Kočko,..). Zážitky, které jsme si z dnešního dne odnášeli byli vskutku přebohaté a různorodé. V našem Božím městě se buduje pouto přátelství a pospolitosti.





Kronika Fotogalerie Svahor Texty Fórum
Přípravný týden | úterý | středa | čtvrtek | pátek | sobota | neděle