Kronika - čtvrtek 19. 8.

Po druhé noci strávené na Svaté hoře se všichni probouzeli do chladného ale slunného rána. Vojáci si pomalu zvykají na chladné noci a tak se už i někteří dokonce vyspali. Po společné snídani v devíti jídelnách opět ožil plac na Svaté hoře. Stánky jeden po druhém otevřeli a nabízejí své skvosty, mladí se začali postupně trousit prostranstvím ( odtud také pochází krycí jméno vymyšlené pořadateli, takže kdo by náhodou nevěděl, co je to svatohorský trus, tak má smůlu) a zaujímat výhodné pozice. Většina z nich si už začíná zvykat na to, že tu nejsou sami, že tu kromě nich je kolem tři a půl tisíce dalších lidiček. A tak se začíná opravdu formovat společenství, město Boží. O tom po slůvku na den promluvil pan arcibiskup Graubner. Společenství dává dohromady jedině láska, Boží láska, která chce především dobro pro druhého. To vše od nás vyžaduje umět ztratit sám sebe, dát za druhého dokonce život. A tak pořadatelé denodenně nasazují své životy na křižovatkách a ulicích, přes veškeré vyčerpání a únavu, tisk pracuje ve dne v noci, zdravotníci, animátoři, informace, noční hlídky ubytovatelů, recepce, dílny, doprava, liturgie, .. všichni zapomínáme na únavu, nasazujeme všechno,co můžeme, chceme být opravdu tím kvasem, kterým nás uhnětl přípravný týden. Pan arcibiskup hovořil o společenství farním, také o společenství rodinném. Bez Boha, tedy bez lásky, je veškerá snaha ovšem zbytečná. Tuto pravdu potvrdila řada svědectví, podpořili Střípky vhodnými písněmi a nakonec zakončil pan arcibiskup výzvou " nechat proměnit svá srdce " a tak " čau". Následovalo slavení mše svaté. Všechny nás objímalo slunce a vzájemné pozdravení pokoje, v homilii k nám promluvil Mons. Radkovský. Při mši celebrovalo kolem sedmdesáti kněží, tentokrát se podíleli i vojáci, kterým právě přijel generál. Četli nám čtení, připravili si přímluvy a nesli světlo Kristovo. Tito mladí kluci výrazně přispěli svou přítomností k obohacení celého setkání. Obstarávali pořádkové, hlídkové a noční služby, pomáhají s organizací a pracují v součinnosti s městskou policií. Všichni obdivují ochotu , řád a vnímavost těchto mladých mužů. A tak snad i pro jejich podíl na této mši svaté byla pro nás tak nějak vyjímečná a krásná. Arcibiskup Jan ji zakončil pozdravením Panny Marie- zpívaným Anděl Páně a požehnáním do celého dne. Nasyceni slovem Pravdy a pokrmem Božím jsme se roztrousili na oběd. V centru zavládla panika před nastávající tiskovou konferencí. Obědy mizeli, nádobí přibývalo, novináři se blížili, napětí rostlo a nakonec vše dobře dopadlo a i v míru skončilo. Vchod do exercičního domu od tohoto dne přísně a důležitě střeží vojenská služba. Je třeba říci, že mezi tolika přítomnými lidmi i nadále zůstává řád a organizace funguje dokonale, nikomu se nic vážného nepřihodilo, vše probíhá téměř na podle plánu, jsme k sobě co nejvíce tolerantní a ohleduplní a tak necháváme působit v našem Božím městečku Ducha svatého, aby pro nás celé setkání mělo trvalý přínos ( a hlavně pro ty, se kterými se setkáme ve svých domovech).
Odpoledne vypadala Svatá hora téměř stejně jako předešlého dne, všichni jsme jen mnohem bohatší a naplnění. Na plácku zůstalo několik karimatek, TVvozy, pódium opuštěné, mezi stánky bloudily řady poutníků , mladičkých, mladých, starších, velkých i malých, v šatech, sukních, šusťákách i smokingu, usměvavých i méně usměvavých, bohatých i méně bohatých, ambity bazilikální chodby opět ožili tvůrčím duchem, na světě přibylo opět několik uměleckých skvostů, barevných kamínků, pomalovaných skleniček a triček, ale hlavně lidiček s úsměvem a nadšením. Ve městě se plnily kontejnéry, zatímco ulice byly stále čistší , přednáškové sály se naplnily lidmi dychtícími po obrácení, radě, vědomostech a nebo místě odpočinku a pohody. Témat k rozjímání a nebo debatě bylo opět tak mnoho a tak lákavá, že každý by se nejraději rozpětil,roztřetil nebo přinejmenším rozdvojil, jen aby toho slyšel co nejvíc. Na dva a dvaceti místech najednou se hovořilo o ekumenismu, rómech, komunikaci, lásce , manželství, drogách, hudbě, evangeliu, médiích, misiích, svatosti a čistotě,..jen škoda, že se nedostavil polární cestovatel P. Marek Vácha. Zvláštní společenství se utvořilo v biblické skupince Mgr. Eleny Strupkové, všichni jsme se spojili v gestech rozdělování a vzájemného odpouštění,přesto, že jsme se všichni viděli poprvé v životě, byli jsme si velmi blízko, dokázali jsme se radovat ze vzájemného shledání a rozjímat nad příběhem Marnotratného syna . Pravděpodobně už se nikdy nepotkáme, jmény se neznáme, něco z tohoto setkání v nás ale zůstává. Ve frontě na vynikající večeři ( špenát, bramborové knedlíky a pro nevegetariány maso) kolem půl sedmé si už první předplatitelé mohou přečíst třetí číslo svatohorského Svahoru, výsledek pilné ,převážně noční práce tiskařů. Svatá hora se začíná opět hemžit a ožívat. Režie nás po předchozím zkoušení na pódiu uvede do večerního programu. Se Střípky se rozjasní naše srdce, protože zpěv léčí a zpěvem nechť je oslaven náš Hospodin a Pán. Nastává koncert a po něm dojemný průřez světovými dny mládeže. Dva obrovské monitory (Telepace) lemují osvětlené pódium se Střípky. 1985-Řím, 1987- Buenos Aires, 1989- Santiago da Compostela, 1991- Czenstochova, 1993- Denver, 1995-Manila, Loreto, 1997- Paříž, 2000- čeká nás Řím. Každé setkání potvrzuje svědectví někoho z účastníků, hymny pojící se nerozlučně k těmto setkáním spojují nyní všechny přítomné, kteří vstávají ze svého pohodlí, berou se za ruce a zpívají nejen ústy ale především z celého srdce, záznamy z jednotlivých setkání se objevují na monitorech, svatý otec… . Silueta svatohorské baziliky vystupuje z nebe plného hvězdiček, půlměsíc zapadá a poutníčci opouští plac. Večerní modlitba v nás dozněla a každý si do svého spacáku odnáší své. Boží město pomalu a postupně usíná. Jen tým tiskařů dává zabrat přepracovaným počítačům.





Kronika Fotogalerie Svahor Texty Fórum
Přípravný týden | úterý | středa | čtvrtek | pátek | sobota | neděle