Kronika - středa 18. 8.

Po probuzení do deštivého rána se všichni snažili někde nasnídat. Přes všechny zmatky si snad každý ten příděl svého chleba a čaj někde urval, neboť všichni v sobě našli tu sílu a odvahu dojít až na Svatou horu. Slůvkem na den je uvítal P. Jenda Balík, hlava tiskového týmu. Je třeba si uvědomit, že každý tady na tomto setkání (stejně jako v životě) hraje hlavní roli a tak " Nemilujme jen jazykem a slovem, ale činem, doopravdy ". Dojemnou dopolední katechezi nevnímali snad jen ubytovatelé, kteří bděli nad ovečkami ve své škole přes celou noc. Mons. Josef Hrdlička se konečně po čtvrtročním těšení se na dnešní den dočkal. Promluvil nám přímo do srdce, o vztahu Boha k nám, o lásce zasvěcených duší, o otcovství a mateřství duchovním. Největší lásku viděl v klečící matce Tereze před Nejsvětější svátostí. To bylo pro něj objetí člověka s Bohem, mlčící láska. Svědectví manželů Náglových, snoubenců Kateřiny a Standy, jedné z řádových sestřiček se stala živými důkazy lásky. Stejně tak i přednáška Josefa Luxe hluboce zapůsobila, spousta z nás si mohla uvědomit, že život člověka nic a nikdo jiný než Kristus naplnit nemůže. Mezi těmito hlubokými myšlenkami jsme se mohli protáhnout u tzv. písniček ukazovaček. Celý plac se najednou proměnil v nebe plné tančících andělů. Na závěr celého dopoledne jsme pozdravili naši maminku v nebi společnou modlitbou Anděl Páně. Poté se celé prostranství rozuteklo do svých jídelen na oběd. A zatímco většina povídala své nejnovější zážitky u přeplněných stolů, nic netušící nezávislí poutníci bloudili po vyprázdněném plácku před bazilikou a prohlíželi prazvláštní stánky, kde se prodával Svahor, sdělovaly informace, vyseli prazvláštní tabule k úklidu města, prodávalo neskutečné množství pitné vody a všude mezi tím se pohybovali barevnými cedulkami označení mladí lidé. Všude stojí nejrůznější lidé, vojáci, pořadatelé s oranžovými šátky a praporky a neustále někoho někam posílají, každý druhý v ruce drží vysílačku , kolem důležitě vypadajících stanů a maringotek postávají elegantně odění lidé, nechybí ani kamery, obrovské monitory a nejrůznější technické vymoženosti. Spíše než obyčejná škodovka projede ambulance, Telepace nebo TV.
Každý sloup, patník nebo strom je poctěn barevnou cedulí, letákem nebo alespoň šipkou. Všechno vypovídá o tom, že se zde děje něco neobyčejného, něco velkého. Vše se každou minutu mění. Jen Ježíš zůstává stejný, včera i dnes. Jen oáza klidu a pokoje v bazilice jakoby zůstávala mimo všechen zmatek. Pokleknout před Pánem může každý z nás, liturgové stále bdí u vystavené svátosti, jinak připravují křížovou cestu. Na lavičkách před bazilikou očišťují svá srdce ti, kdo se rozhodli usmířit s Bohem , neboť kněží jsou zde k dispozici po celé dny setkání. Zatímco takto žije Svatá hora, dole ve městě je jiné rušno. Po dobrém obědě se našlo spousta nadšenců, kteří si rádi zahrají fotbal, stolní tenis nebo volejbal. Každý si zde přijde na své. Ti,kterým chybí práce a nebo chtějí činit pokání, vyšli do ulic, parků aby pomohli zkrášlit Příbram, někteří pomohli v zahradnictví sázet a přesazovat kytky, jiní se vydali do tvořivých dílen, kde malovali na sklo, kamínky, svíčky,…zkrátka tam, kde rozmnožili své tvořivé hřivny a rozvinuli fantazii. Jiní se vydali nasytit svého ducha slovem, příležitostí bylo a témat bylo dvacet, od modlitby přes drogy, hudbu až k manželství. Vstřícné město poskytlo za tímto účelem všechny své možné sály a prostory. Bůh opravdu přeměnil srdce všech svou láskou. Každý přispěl tím, čím mohl.

U večeře se všichni spojili ve vypravování rozdílných zážitků, někteří při hledání přednáškového sálu skončili u prohlídky města, jiní si odnesli nezapomenutelné pravdy a myšlenky z kázání P.C.V.Kodeta,P. Vaculíka nebo P.Kubíčka. Přednášek bylo vskutku mnoho, animátoři se přednášejících hostů ujali velmi mile a zodpovědně, doplnili a oživili přednášky písničkami a tak většina z nás zklamaná nebyla. K večeru se plácek před pódiem začal opět plnit, přicházející poutníci nesli po většině v rukou svatohorský Svahor a usedali ke slavení první společné mše svaté. Mši sloužil Mons. Jiří Koukl (kromě něho poctili setkání svou přítomností ještě Mons. Hrdlička, Cikrle, Paďour a nečekaně i Mons. Graubner, kterého pořadatelé bez karty nechtěli ani propustit k recepci ). Večerní mše svatá se stala hlubokým zážitkem pro většinu z nás. Za doprovodu Střípků, kteří během dnů poctivě cvičili, jsme mohli Pána chválit zpěvem, poděkovat Mu za všechny známé i dosud neznámé a také Ho přijmout ve svátosti. Následovalo vystoupení režie, pantomima, informace a modlitba na dobrou noc. Dění na pódiu mohl každý sledovat na dvou velkých monitorech, na které přenášeli velmi poutavě a dojemně hosté z Telepace. Nad celou Svatou horou pokorně zdáli přihlíží Maria, která nás svým pláštěm chránila po celý den, po závěrečném požehnání se spustil déšť, při kterém jsme pokojně usínali.





Kronika Fotogalerie Svahor Texty Fórum
Přípravný týden | úterý | středa | čtvrtek | pátek | sobota | neděle